Pokud se zajímáte o japonské tradice či japonskou kulturu, možná už jsme slyšeli výraz gejša nebo maiko. Pravda, povědomí o tom, co je gejša, má daleko více lidí než co se týká maiko. Podívejme se tedy na to, kdo to taková maiko je. Maiko je dívka, která se připravuje na to, aby se stala gejšou. Zatímco gejši se vyskytují v různých regionech Japonska, něco takového, jako projít si fází maiko, existuje pouze v Kjótu. Dívám je mezi 15 a 20 rokem a jejich trénink na gejšu trvá 3 – 5 let. Dříve nebylo výjimkou, že se maiko stávali malé holčičky, třeba kolem deseti let. Nicméně poté, co byl ustanoven zákon, že dívky musí absolvovat minimálně nižší střední vzdělání.
Maiko se během svého tréninku učí dovednosti konverzace, čajovým obřadům, tanci, hře na hudební nástroj. Učí se od žen, které mají výcvik maiko na starosti, a také od starších gejš. Ty ostatně doprovází i při jejich práci. Většinou je ale jejich úkolem sedět a nasadit okouzlující úsměv. Konverzaci v takových případech obstarává gejša, protože s ní má daleko větší zkušenosti. Jak můžete poznat maiko od gejši? Nezkušenému člověku by se na první pohled mohlo zdát, že jsou stejné, avšak není tomu tak. Maiko prozradí několik podstatných rozdílů. Vzhled gejši je obvykle jemnější, elegantnější a sofistikovanější. Barvy nejsou příliš výrazné, spíše tlumené a celkový vzhled je umírněný. Oproti tomu maiko nosí barvy zářivé a výrazné a stejně tak působí i její vzhled. Měl by odrážet její mládí a také by měl odvést pozornost od jejich nedostatků v oblasti konverzace.
Pro gejši je tradicí, že nosí červeně namalované rty. I maiko je nosí, avšak mají namalovaný jen spodní ret. Až dospělá gejša si může malovat oba rty červeně. Zatímco gejši nosí paruky a nemusí se tedy starat tolik o styling vlasů, maiko paruky nesmí nosit. Nechávají si vlasy upravovat a aby jim účes vydržel několik dní, spí na takamakuře, což je vysoký kousek dřeva. Spaní na něm je ovšem značně nepohodlné.